Blanka Misconiová je je prezidentkou Asociace domácí péče ČR a současně manažerkou občanského sdružení Národní centrum domácí péče ČR (NCDP ČR). Položili jsme jí za Vás několik otázek o současných problémech domácí péče v České republice.

Dá se říci, že domácí péče si v České republice již nalezla své stálé místo v systému zdravotnické péče?

Domácí péče si za 15 let své existence vymezila příslušné místo v rámci systému zdravotní péče - díky aktivitě nevládních organizací a vysoké úrovni a efektivitě poskytované zdravotní péče. Velký dluh vůči domácí péči mají zákonodárci. V dikci platných právních norem je domácí zdravotní péče upravena velice obecně. Pro její transparentní uplatnění je nutné vydat Koncepci domácí péče (která dosud byla vydána pouze jako metodické opatření MZ), jako závaznou právní normu, kterou budou dodržovat jak poskytovatelé domácí péče, tak její plátci, a která bude výrazným přínosem v oblasti kvality a dostupnosti domácí péče v prostoru a čase pro naše potřebné klienty.

Jak byste hodnotila informovanost českých pacientů o možnostech domácí péče?

Informovanost českých pacientů a jejich blízkých o možnostech domácí péče je mizivá a je přímo úměrná roli státní správy a samospráv v oblasti informování a edukace laické veřejnosti o nových netradičních možnostech systému zdravotní péče.

Přestože je domácí péče obsažena ve volebních programech většiny politických stran, programových prohlášeních vlád ČR, či jejich legislativních plánech, obvykle po volbách dochází k tomu, že podpora rozvoje domácí péče zůstává od roku 1993 na aktivitách nevládní organizace, občanského sdružení Národní centrum domácí péče ČR, které si musí na tuto vládou proklamovanou myšlenku finanční prostředky doslova vyžebrat - na každý leták, brožuru, přednášku pro laickou, či profesionální veřejnost…

Tato situace trvá od roku 1998. Je to nedůstojné a nedopovídá to shora uvedeným předvolebním proklamacím a záměrům vlád ČR.

Vychází v praxi popud k indikaci home care častěji od pacienta a jeho okolí či od lékaře?

Kvalitní ošetřující lékaři účelně indikují domácí péči vždy v těch případech, kdy není hospitalizace nezbytně nutná. Je pravdou, že u některých ošetřujících lékařů si musí indukci domácí péče klienti, či jejich blízcí, doslova "vybojovat". Naštěstí jde o výjimky, většina lékařů své poslání související s jejich povoláním bere velice odpovědně.

Těmi výjimkami jsou lékaři, kteří své osobní zájmy nadřazují nad potřeby i zájmy svého klienta, neboť indukce domácí péče si vyžaduje bezprostřední interakci mezi ošetřujícím lékařem, klientem a agenturou domácí péče. Tito lékaři pak mnohem častěji odesílají své klienty k hospitalizaci, a to jen proto, aby se o ně postarali nemocniční týmy, namísto týmu primární a domácí péče, kterých by museli být součástí. "Lidský faktor funguje všude".

J ak hodnotíte personální zázemí pro domácí péči v České republice - je dostačující?

V oblasti právních norem, které upravují kvalifikaci personálního vybavení agentur domácí péče, jsme dosáhli maximální možné kvalifikace personálu pro optimální kvalitu poskytované domácí péče. Ale v oblasti dostupnosti domácí péče v čase a prostoru není dle mého názoru dobrá situace.

Přestože domácí péče ošetří meziročně více než čtvrt milionu klientů, nejsou dosud vytvořeny ani minimální, a už vůbec ne optimální, podmínky pro její rozvoj.

V čem vidíte největší problém?

Zejména v posledních letech dochází k limitaci a redukci v oblasti právních norem upravujících úhrady zdravotní péče, nedostatečné dostupnosti domácí péče v místě (pro klienty v některých oblastech, neboť není stanovena minimální, nebo optimální síť zdravotnických zařízení) a nedostatečné dostupnosti domácí péče v čase, neboť není s dostatečnou právní silou koncepčně zakotvena nutnost zajištění dostupnosti domácí péče 24 hodin denně, 7 dní v týdnu…

Personální vybavení domácí péče by mělo být přímo úměrné redukci sítě LZZ a přesunu péče ze sekundární a terciární sféry systému zdravotní péče do primární péče. O tomto záměru se hovoří v různých programových prohlášeních vlád ČR již několik let, ale zatím se nic významného v této oblasti nestalo. Pokud ano, pak zásluhu na tom mají nevládní organizace jako je NCDP ČR a ADP ČR a také zdravotní pojišťovny.

Jaké je tedy řešení?

Řešení všech shora uvedených problémů domácí péče spočívá v jednoduchém procesu. Stačilo by, kdyby politické strany a vlády začaly skutečně realizovat to, co několik let jen proklamují. Pokud chce náš stát pro naše občany zajistit domácí péči, pak ji musí koncepčně dostatečně ukotvit do právního rámce, podporovat informovanost a edukaci laické veřejnosti o přínosu domácí péče, zasadit se o její rozvoj a dostupnost pro všechny věkové kategorie, indikační i diagnostické skupiny klientů, a ne její spontánní vývoj tlumit nesmyslnými a nekoncepčními kroky, jako jsou regulace a limity.

Jak k tomuto řešení přispívá NCDP ČR?

NCDP ČR se kontinuálně několik dlouhých let zaměřuje na všechny problémové okruhy spojené s existencí domácí péče v ČR. Někdy se dostáváme do ostrých střetů se zástupci státu a to jen proto, že chceme, aby vláda ČR realizovala to, čím se našim občanů zavázala ve svém programovém prohlášení. Je to paradox, který musí být konečně vyřešen, jinak nedojde k rozvoji domácí péče v ČR tak, jak si to naši tolik potřební - malí i velcí klienti zaslouží.