Historie domácí péče

 Historie domácí péče. 

Domácí péče je  humánní holistická péče poskytovaná lidské bytosti v jejím vlastním sociálním prostředí.

„V domácí péči jsi v první řadě člověkem -teprve potom klientem, nebo profesionálem„ 

Moderní koncept domácí péče byl zahájen v roce 1859 v Liverpoolu - panem Williamem Rathbonem, známým byznysmenem a filantropem, který přišel na myšlenku domácí péče v době, kdy jeho žena umírala na zhoubnou chorobu.Ve spolupráci s Florence Nightingalovou (zakladatelka a propagátorka moderního ošetřovatelství) založil  první školu pro sestry , které poskytovaly ošetřovatelskou péči nemocným, potřebným a chudým lidem. 

V roce 1885 je ve Spojených státech Severoamerických ve  městech New Yorku, Buffalu,Bostnu a Philadelphii založena organizace sester v  domácí péči, která pomáhá chudým a opuštěným lidem, kteří mají zdravotní problémy. 

V rámci celé Evropy koncem 19 století dochází k rozvoji domácí péče.V průběhu dvou světových válek v průběhu dvacátého století zatlačena do defenzívy díky kumulaci klientů v lůžkových zdravotnických zařízeních, rozvoji a  koncentraci zdravotnické techniky v  lůžkových zdravotnických zařízeních.

Možnost řešení zdravotních problémů klientů - dříve neřešených - přivádí do lůžkových zdravotnických zařízení stále více klientů.
Domácí péče se orientuje na péči pro seniory.Pouze v Holandsku zůstávají věrni tradičnímu systému domácí péče - od doby příchodu lidské bytosti na svět až po jeho opouštění.

K návratu k myšlence domácí péče dochází v Evropě ( Francie, Finsko, Lucembursko , Lichtenštejnsko, Belgie, Dánsko ,Švýcarsko, Švédsko, Rakousko, Anglie, Itálie, SRN ) v počátku sedmdesátých let dvacátého století, tedy  v  době, kdy začínají jednotlivé zdravotnické systémy spotřebovávat čím dál tím větší krajíc ze státních rozpočtů.

Vlády jednotlivých zemí prostřednictvím expertů hledají východiska v řešení nejen těchto problémů - prognostici hlásí stárnutí populace, zvyšování počtu osob závislých na pomoci druhé osoby, hrozí epidemie, pandemie.

V každé z těchto zemí domácí péče je tvořena určitým rozdílným podílem zdravotní a sociální péče, či pomoci.Ve všech těchto zemích svou nezastupitelnou úlohu v domácí péči hraje obec , která prostřednictvím domácí péče tvoří a modeluje komunální politiku zdraví a sociální péče.

Východisko mnoho expertů nachází v preferenci primární péče  domácí péče a proto Světová zdravotnická organizace v roce 1977 v Alma Atě vyhlašuje program „Zdraví pro všechny do roku 2000 „. Geografické formy domácí péče Severská forma domácí péče je orientována na servis, který přichází od státu, vládních,či nevládních organizací, vlastní účasti rodiny, či příbuzenstva doplňuje tuto péči. Jižní forma domácí péče je spojena s tradičním sepětím všech členů rodiny, vzájemnou laickou pomocí, servis státu vhodně doplňuje tuto péči. Česká forma  domácí péče má hluboké historické kořeny. Služba potřebným v rodinách i špitálech byla výsadou řeholních řádů,v Českých zemích to byly například již v počátku dvanáctého století  Řád svatého ducha, Johanitky, Alžbětinky, Milosrdní bratři, Křížovníci s červenou hvězdou a Klaristky.

Svatá Anežka Přemyslovna, dcera českého krále Přemysla Otakara I, zakládá v roce 1223 Laické bratrstvo špitální,z kterého vznikl řád Křížovníků s červenou hvězdou,který například za vlády Karla IV./1316-1378/ spravoval v českých zemích šedesát špitálů.
Za vlády Marie Terezie /1740-1780/ v době osvíceneckého absolutismu,došlo ke zlepšení péče o poddané v sociální sféře,staví se různé útulky,zakládají se spolky pro ochranu a pomoc potřebným.V domácí péči se začíná propojovat jak charitativní,tak i odborná stránka. 

V době Národního obrození část intelektuálů - například Karolina Světlá, Eliška Krásnohorská se snaží podporovat sociální i odbornou péči pro všechny obyvatele bez rozdílu.Roku 1874 je založena  z jejich iniciativy první ošetřovatelská škola. Jsou zřizovány různé spolky, pořádány dobročinné akce na podporu sociálně slabých. V roce 1919 za významné pomoci Alice Masarykové založen Československý červený kříž.V období první republiky " vysoké náklady" na ošetřování v nemocnicích"a snaha zlepšit úroveň zdravotnictví"- daly vznik myšlence "odborné ošetřovatelské pomoci v domácnosti". 

Pokusy v období první republiky v oblasti Domácí péče začíná realizovat Československý červený kříž ve spolupráci s městem Prahou a Ústřední sociální pojišťovnou.tento způsob péče se velice osvědčil. Protože žádná z existujících škol plně nevyhovovala charakteru této péče,byla při Státním zdravotním ústavu založena Masarykova škola zdravotní a sociální péče. 

Po druhé světové válce organizují ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách Ústavy národního zdraví,jako výkonná zařízení okresních národních výborů podle vládního nařízení č 219/1948 Sb.

Výnosem ministerstva zdravotnictví ze dne 8.září 1950 byl pověřen Československý červený kříž, aby postupně převzal do svého provozu veškerou ošetřovatelskou a zdravotní péči v rodinách.19.srpna 1952 dle zákona 103/1951 odpovědnost za provádění Domácí péče na sebe přebírá stát,tato péče je začleněna do zdravotní péče ,jež je poskytována ve zdravotních obvodech.

Další právní úprava zřizuje ze sester,které působily v Domácí péči -sestry geriatrické, které pracují v rámci obvodních středisek. Po Sametové revoluci v roce 1989 se začínáme vracet k demokratickým principům.Transformace společnosti probíhá bouřlivě,transformace vlastního myšlení společnosti nekoresponduje s tempem probíhajících změn.Volání po tržních mechanismech mnoho jedinců zaskočí v době jejich naplnění.

Reforma zdravotnictví je nejobtížnější proces.Aplikace tézí projektu SZO- Zdraví pro všechny do roku 2000  mimo apel- zájmu jedince na svém vlastním zdraví v sobě zahrnuje i problematiku ozdravení celé společnosti pomocí preventivních a edukačních programů .

Fantóm privatizace, restrukturalizace, delimitace, ekonomizace atd. se stává obtížně řešitelným problémem jak pro zahraniční experty,tak pro naše odborníky.Cesta od "socialismu" ke společnosti uplatňující tržní mechanismy dostává Českou republiku do úlohy laboratoře zrodu nových netradičních myšlenek a cest,které se rodí za nesmírných obtíží.

Ohrožení "sociálních jistot" společnosti je citlivý bod,který je nutné v maximální míře kompenzovat novými efektivními programy. V říjnu roku 1991 se ve francouzském Strasburgu koná první evropský kongres Domácí péče.Mezi stovkami účastníků ze všech zemí světa se najdou i dvě účastnice z České republiky.

Kongres se stává odrazovým můstkem pro spuštění kampaně k propagaci Domácí péče na území České republiky a dle ohlasu na kampaň v roce 1993 i na území Slovenské republiky.

V roce 1996 je již Česká republika  reprezentována na I. světovém kongresu domácí péče Asociace domácí péče České republiky, která je jednou ze 7 zakládajících organizací Světové organizace domácí a hospicové péče (WHHO) se sídlem v Washingtonu D.C.

Desítky legislativních změn, článků, interviev, televizních, rozhlasových pořadů, seminářů, workshopů, edukačních programů pro společnost i profesionály, apelů na politické strany, městská zastupitelstva přinesly své ovoce.Podařilo se získat podporu ze strany laické veřejnosti i profesionálů.Domácí péče se stala symbolem lidské vzájemnosti , profesionality,lásky a pomoci.

Domácí péče je i symbolem návratu naší společnosti k tradicím našich předků.  

Variace na téma domácí péče

         1.Domácí péče jako péče rodiny a jedince o své vlastní zdraví·        

Domácí péče je v některých státech Afriky a Asie vnímána jako běžná každodenní instruovaná péče jedince i rodiny o zdraví. Tato forma domácí péče je zkvalitňována a podporována pomocí kontinuální edukace populace ve vztahu k životnímu stylu – hygieně, stravování , péče o dítě, prevenci AIDS, plánovanému rodičovství a podobným aktivitám.·        

Pomocí vyškolených odborníků jsou rodinní příslušníci informováni o zdravém způsobu života, preventivních opatřeních, pomoci k svépomoci, či vzájemné pomoci a dalších aspektech, které pomáhají zajistit určitý minimální standard  domácí péče všude tam, kde je to možné. Jedná se tedy o formu domácí péče, které je vázána na reorientaci postojů, absorpci informací a aktivní péči jedince o své vlastní zdraví, či zdraví svých blízkých a vzájemné pomoci v době nemoci.·        

Tato forma domácí péče je aplikována všude tam, kde není dostatek profesionálních pracovníků, pro kontinuální monitoring a intervence, ale také tam kde tradičně vazby uvnitř rodiny jsou tak silné, že není problém mezigenerační pomoci a péče.·        

 Tento typ domácí péče je financován zejména z projektů mezinárodní pomoci a z vlastních zdrojů klienta.         

2.Domácí péče jako péče v návštěvní službě ošetřujících lékařů a sester.·        

Pojem domácí péče je v mnoha státech používán pro běžnou návštěvní službu lékařů a sester v domově klienta . Jedná se zejména o postkomunistické státy a ty státy, kde je aplikován tzv. systém – Národního zdraví , tedy systémy, které buď tradičně a nebo z důvodu pomalého postupu transformace systému zdravotní péče – zatím nezaznamenaly rozdíl mezi návštěvní službou a domácí péčí, nebo pro tuto diferenciaci nejsou motivovány z důvodů stabilní ekonomické situace. Domácí péče je v těchto státech prováděna v rozsahu krátkodobých, jednoduchých intervencí v časově  omezeném rozsahu.·        

 Tlak na přesun aktivit systému zdravotní péče do působnosti primární péče je malý z důvodu buď dobré bilance cash flow v systému zdravotní péče, nebo není dostatek politické odvahy, vůle, či motivace k jinému řešení.·        

V rámci této formy domácí péče nelze hovořit o týmové spolupráci, klient přijímá péči pasivně a není , stejně tak jako rodinní příslušníci integrován do týmu. V těchto systémech se u jediného klienta v průběhu jediného dne střídá několik skupin poskytovatelů zdravotní, či sociální péče. Tento typ domácí péče je hrazen zejména systémem zdrojů vzniklých na základě daňových odvodů, ale i přímou úhradou klienta.          ¨

3.Domácí péče jako domácí hospitalizace.·        

 Další variantou domácí péče je vytvoření takových podmínek (materiálních , profesionálních i finančních) aby maximální rozsah indikované odborné zdravotní péče byl poskytován klientovi v jeho vlastním sociálním prostředí.

Takto je domácí péče poskytovaná zejména v USA, Australii a Japonsku.        

Tato forma domácí péče do jisté míry koresponduje s našimi představami  - poskytovat  v rámci domácí péče všeho co je možné – hospitalizovat klienta jen když je to nutné”- nicméně v některých případech zabíhá až do extrému – kdy se z vlastního domova klienta stává jednotka intenzivní péče.·        

I když je  tato forma domácí péče poskytována na vysoké odborné úrovni - není komplexní – jen v ojedinělých případech dochází k integraci zdravotní a sociální péče pro řešení aktuální celkové situace klienta.         ¨

4.Domácí hospicová péče·        

K této formě domácí péče je nutné přiřadit i další formu, kdy pro skupinu klientů v terminálním stadiu života (dle WHO - 6 měsíců života do předpokládané smrti) je organizována tzv. domácí hospicová domácí péče. Personál – sestry, lékaři, sociální pracovníci, dobrovolníci domácí hospicové péče jsou speciálně školeni a kontinuálně připravováni na specifickou náročnost péče o klienty umírající.

Již dnes se však ukazuje, že specifická orientace na určitou úzkou skupinu klientů s sebou nenese jen své výhody, ale také svá rizika, které jsou spojena s vnímáním péče o umírající – jako péče o skupinu lidí s jednotnými potřebami a zájmy.Umírající člověk je stále žijícím člověkem – má stejné zájmy, potřeby, nálady jako každý z nás.

Nikdo z nás se do budoucnosti neučí “být pacientem, či jak umírat”, stejně tak se nikdo nemůže naučit být individuálním poskytovatelem hospicové domácí péče.·        

Pokud má domácí hospicová péče zmírňovat utrpení umírajících, učit klienta tomu, že konec nemusí být vždy opravdovým koncem, či, že smrt je konečnou svobodou – je nutné toto poselství vysílat ke všem členům společnosti ať zdravým, či nemocným včas a ne až v období kdy je téměř pozdě.·        

Domácí péče i v tomto případě musí zmírňovat fyzické i duševní utrpení klientů i jejich blízkých - ať už prognosticky jsou na tom jakkoliv. Princip domácí péče velice často spočívá na rozložení bolesti mezi klientem a poskytovatelem domácí péče. Lidská bolest v širším slova smyslu není vázána jen na odchod člověka ze života, ale má své komponenty v oblasti fyzické, psychické, sociální a duševní ve všech fázích lidského bytí.

Proto se osobně domnívám, že vytváření specificky orientovaných týmů domácí hospicové péče (home based hospice care) není dnes již správným krokem.

Mimo shora zmíněné aspekty – je nutné vnímat také specifickou problematiku spojenou se stigmatizací klientů a nebezpečí  z důvodu pracovního stereotypu a zatížení - citového vyhasnutí jednotlivých členů hospicového týmu.·        

I tam kde původně na základě dobře míněné vznešené myšlenky “udělejme něco více pro umírající” (některé státy USA) došlo k separaci týmu pro domácí zdravotní a domácí hospicovou péči – dnes již dochází k reintegraci právě ze shora uvedených důvodů.·         Tento typ domácí péče je hrazen ze zdrojů zdravotního pojištění, nebo připojištění pro domácí péči a vlastní platbou klienta.       

5.Domácí péče jako integrovaná základní sociální a zdravotní péče .       

Mnohé státy reprezentují pod pojmem domácí péče nám dobře známý systém pečovatelské služby doplněné o různý rozsah a kvalitu základních ošetřovatelských intervencí (Holandsko, Švýcarsko, Francie..). Tato forma domácí péče je poskytována zejména dobrovolnými pracovníky, či pracovníky připravenými na tuto činnost prostřednictvím krátkodobých kurzů, jejichž činnost je většinou organizována speciálně připravenými sestrami. Organizačně je  péče zajišťována komunitou, charitativními , či tzv. křížovými organizacemi. Role klienta a jeho blízkých je ve velké většině případů pasivní.       

Kvalita takto poskytované domácí péče je dána postavením organizací poskytovatelů v systému zdravotní , či sociální péče.Ve velké většině států se jedná o monopolní postavení – na úrovni obce ,či státu - tudíž poskytovatelé nejsou motivováni pro poskytování vyšší kvality této formy domácí péče v dostupnosti, rozsahu a čase.Ve velké většině případů se jedná o  bohaté země se stabilizovaným demokratickým systémem, které ještě do nedávna nepociťovaly potřebu měnit cokoliv na zaběhaných systémech zdravotní a sociální péče.        

Až ekonomický tlak a deficit ve financování zdravotní a sociální péče – přinutil politiky i v těchto systémech se kriticky zaměřit na hledání nových efektivnějších forem poskytování zdravotní a sociální péče. Poskytovatele této formy domácí péče si stěžují na fakt, že jsou klienty zneužíváni a často plní role služebných více než pomocníků. Klienti si velice často stěžují na minimální časovou dostupnost a omezenou nabídku domácí péče.·         Tato forma domácí péče je hrazena zejména z komunálních zdrojů, připojištění klienta a vlastní platbou klienta. 

6.Domácí péče – jako idea České komplexní domácí péče.·        

Jedná se o integrovanou formu péče poskytovanou klientům všech věkových, indikačních a diagnostických skupin v první linii kontaktu se systémem zdravotní, či sociální péče.Ve velké většině nestátních agentur domácí péče je péče poskytovaná 24 hodin denně 7 dní v týdnu – neboť v oblasti dostupnosti, kvality a rozsahu péče jsou tyto subjekty vystaveny velkému konkurenčnímu tlaku.        

Rozsah zdravotní péče poskytovaný v rámci domácí péče je  dán aktuálně stanovenou indikační, či diagnostickou skupinou klienta a je vázán na indikaci domácí péče ošetřujícím lékařem – jedná se o rozsah výkonů - od základní péče až po výkony vysoce specializované odborné péče ( ošetřovatelská, lékařská, fyzio – ergoterapie, psychologická…). Výkony mají charakter preventivní, kurativní i adaptační.·        

Rozsah sociální péče poskytovaný v rámci domácí péče je dán aktuálně stanovenou sociální diagnózou klienta, které vzniká na základě sběru anamnestických dat, které provádí agentury domácí péče. Rozsah sociální péče a pomoci je tedy podmíněn stupněm adaptace klienta na novou situaci a schopností rodinných příslušníků, blízkých, či komunity zajistit například dietní, pitný a pohybový….. režim klienta.       

Česká komplexní domácí péče je poskytována multidisciplinárním týmem odborníků a jejím základním principem je “pomoc k svépomoci”.Financování této formy domácí péče je vícezdrojové – zdravotní pojišťovny, zdroje obcí, zdroje nadací – sponzorské příspěvky, vlastní platba klienta za péči nehrazenou ze zdravotního pojištění.·        

Česká komplexní domácí péče má a jistě bude mít mnoho problémů – podmínky v kterých působí nejsou právě ideální - důležité však pro nás pro všechny kteří domácí péči poskytujeme, či jí potřebujeme - je to, že první krok, který jsme provedli je krokem správným směrem.

Blanka Misconiová