Příběh paní Z.

Na začátku tohoto příběhu byl telefonát syna paní Z., který za žádnou cenu nechtěl maminku nechat umřít v LDN. O tom, že mamince, které je 84 let zbývá jen několik dní života byl informován jejím ošetřujícím lékařem z LDN. Přestože se téměř týden zástupci LDN bránili různými argumenty propuštění paní Z. z LDN, podařilo se jejímu synovi za asistence a informační podpory Národního centra domácí péče České republiky (dále jen NCDP ČR) maminku převést do domácí péče.

V propouštěcí zprávě z LDN bylo uvedeno, že klientka je opakovaně po ictu, v terminálním stadiu života, desorientovaná, nespolupracující, dehydratovaná a mimi jiné, že kůže klientky je bez kožních lézí a podstatných změn.

            U paní Z. byla ihned po propuštění zahájena na základě indikace praktické lékařky domácí péče, která spočívala nejen v odborném ošetřování rozsáhlých dekubitů na patách, křížové kosti, loktech i temeni hlavy moderními metodami a účinnými produkty, ale zároveň jsme zahájili aktivizaci a mobilizaci klientky, vybavili jsem rodinu informacemi a pomůckami, zahájili jsme edukaci blízkých jak spolupracovat při poskytování péče v době naší nepřítomnosti,  zajistili jsme parenterální hydrataci, posléze po konsultaci s ošetřující lékařkou jsem z šetřící diety přešli na plnohodnotnou  proteiny obohacenou stravu, v průběhu domácí péče jsme po konsultaci s klinickým logopedem zahájili nácvik řeči pomocí zrcátka.

Dnes  téměř rok po telefonátu syna je paní Z. 85 let, je plně mobilní, schopná sebeobsluhy, orientovaná, má chuť do života a  těší se na jaro. Synovi diktuje do e-mailu každý týden zprávy pro NCDP ČR o tom jak se má.  V poslední zprávě bylo…..“a největší radost mám z Parcíka, který mě každý den hřeje v posteli.“  Parcík je její nový pejsek, kterého jí syn dal k Vánocům.